Babylon jazyků

Babylon jazyků naruby

Existuje více než pět tisíc způsobů, jak říct v různých jazycích slovo “voda“. Celkový počet jazyků na světě se odhaduje na více než šest tisíc.

Zanedlouho to bude podstatně méně. Každých čtrnáct dní mizí z lingvistické mapy světa jeden jazyk. Současně se stále výrazněji prosazuje jako celosvětový dorozumívací jazyk angličtina. Dnes jí mluví už půldruhé miliardy lidí.

babylon jazykůPoklad zvaný lidský jazyk se vyvíjel od polemické matky všech jazyků až k jejich diverzitě. I dnes jazyky vznikají, spojují se, oddělují a mizí. Vyvíjejí se souběžně s lidskými komunitami, které jimi hovoří. Dodnes nevíme, jestli na počátku byl skutečně jen jeden jediný jazyk. Víte, jak se řekne koroptev v afroasijském jazyce? K’ak. A v drávidštině? Také k’ak. Nesporná podobnost mezi slovy starých a dávno mrtvých jazyků vedla některé vědce k myšlence, že biblická pověst o babylonské věži by mohla mít reálné základy.

Připomeňme, že podle bible stavitelé legendární babylonské věže hovořili jedním jazykem a rozuměli si. Stavbou prý chtěli dosáhnout do nebe a bůh je za to potrestal naprostým zmatením jazyků.

Společný základ

Lingvista Joseph Greenberg ze stanfordské univerzity, který seřadil do jazykových rodin stovky afrických a amerických jazyků, je přesvědčen, že na začátku lidské komunikace byl jediný jazyk, protože fonetické kořeny jazyků mezi sebou vzdálených jsou si často podobné. Například tvary první osoby jednotného čísla často používají písmeno m – ve španělštině mío, ve staré japonštině mi, ve finštině mina, v eskymáčtině min a třeba v češtině můj. Písmeno n bývá obvykle spojováno s negací, a to jak v románských a dalších indoevropských jazycích, tak i v asijských (záporná přípona v japonštině je -nai).

Podle genetických poznatků pochází celé lidstvo z jedné původní skupiny a lze tudíž předpokládat, že tato skupina hovořila jediným jazykem. Je ale také možné, že v té době naši předkové ještě vůbec nemluvili, nebo ještě neexistoval jazyk jako takový, nebo jich existovalo několik.

Historie jazyků

Lidská řeč vznikla pravděpodobně před nějakými 100 000 lety a gramatika maximálně před 20 000 lety. Zbývá tak prostor celých 80 000 let, o nichž odborníci v podstatě nic nevědí.

Podle archeologa Colina Renfrewa z cambridgeské univerzity existovaly v dějinách migrace obyvatelstva Země čtyři velké mezníky, které bezpochyby přispěly ke vzniku jazykových rodin. Prvním byla počáteční migrace Homo sapiens z Afriky. Pozůstatky afrického jazyka lze vystopovat například v baskičtině a v kavkazských a australských jazycích.

Vznik zemědělství a přesuny lidských společenstev jsou druhým mezníkem v tvorbě starých základních jazyků. Tehdy vznikly jazyky indoevropské, tibeto-čínské, austronéské (malajsko-polynéské) a afroasijské. Třetí přesuny obyvatel Země způsobily klimatické změny. Podnebí planety se oteplilo a lidé se mohli stěhovat severně od 54. rovnoběžky. V té době se vyvinuly jazykové rodiny jako čukotsko-kamčatská a eskymácko-aleutská. Posledním předělem byl vznik organizovaných společností, jejichž menšiny zabíraly další území, kde nastolily svou kulturu a tedy i jazyk (např. rodina altajských jazyků).

Jazyky nejsou abstraktními pojmy. Jazykové komunity se vyjadřují určitou formou a jazyk existuje jen proto, že jím lidé mluví. Jazyky se tak dají přirovnat k živým bytostech, které se rodí a umírají, ale také se mezi sebou spojují. Colin Renfrew uvádí čtyři procesy, díky nimž se může daný jazyk v určité oblasti ujmout:

  1. Obsazení území, kde nežije mluvící komunita.
  2. Divergence, kdy se dvě komunity hovořící stejným jazykem rozdělují a v jazyce tak vznikají odchylky.
  3. Konvergence, kdy spolu žijí dvě komunity hovořící odlišnými jazyky a ty se nakonec promísí.
  4. Nucená změna jazyka v případě, že jedna komunita obsadí území druhé komunity.

Indoevropské jazyky

Jednou z nejpřesněji popsaných jazykových větví je indoevropská. Poprvé ji uvedl v roce 1786 Angličan sir William Jones, když srovnával podobné rysy různých jazyků. V roce 1860 vytvořil německý filozof August Schleicher skutečný strom indoevropských jazyků, který je platný dodnes. Někteří ruští lingvisté situují původ těchto jazyků na Kavkaz do doby před šesti tisíci roky. Z tohoto původního jazyka vycházejí všechny jazyky, kterými se dnes hovoří v Evropě, s výjimkou baskičtiny, finštiny a maďarštiny. Jazyky této větve dnes hovoří polovina lidstva

Zvuková podoba

Jak vlastně původní jazyk indoevropské větve zněl? Vědci se již od minulého století snaží zrekonstruovat některé jeho prvky. Prvním, kdo zformuloval vývojový zákon zvuku souhlásek tohoto jazyka, byl Jacob Grimm, který spolu s bratrem Wilhelmem spíše proslul světoznámými pohádkami. Grimm předpokládal, že zavřené souhlásky jako d nebo g se změnily v tvrdé t a k. Například sánskrtské dhar se změnilo ve staré angličtině na draw a němčině na tragen. Všechna tři slova mají stejný význam táhnout, natahovat. Proto Grimm situoval původ indoevropštiny do střední Evropy. Archeologie však později poskytla zcela nové stopy, které tuto domněnku popírají.

Nejrozšířenější jazyky

Nejrozšířenějším rodným jazykem je dnes čínština, kterou hovoří téměř 900 milionů obyvatel. Na druhém místě je angličtina, hlavní jazyk pro 427 milionů lidí, dále španělština (332 miliony), se značným odstupem následuje bengálština (189 mil.), hindština (182 mil.), portugalština a ruština. Světovým dorozumívacím jazykem se stává angličtina. Nejen vlivem světové velmoci, kterou jsou USA, ale hlavně díky internetu.

Tři čtvrtiny světové korespondence a osmdesát procent elektronické pošty prostřednictvím internetu se realizují v angličtině. Odhaduje se, že anglicky dnes mluví více než půldruhé miliardy lidí, tedy čtvrtina světové populace. Pro více než čtyři sta milionů, z nichž většina žije v USA a ve Velké Británii, je angličtina hlavním jazykem. Pro další více než miliardu je druhým nebo třetím jazykem důležitým pro profesionální uplatnění.

Nikdy v historii nehovořilo tolik lidí na tolika různých místech světa stejným jazykem. Zajímavé je, že lingvistické důvody mluví spíše proti. Anglická gramatika je složitá, výslovnost výstřední, hláskování přinejmenším neobvyklé. To však není rozhodující. Je to jazyk mocných národů a neméně důležitým faktorem je jeho pružnost. Angličtina je v nejvyšší míře schopná rozšiřovat svůj slovník, přizpůsobovat se vývoji techniky, vědy, kultury. Nasává výrazy ze slovníků celého světa. Podle cambridgeských odborníků pronikají v současné době do standardní angličtiny výrazy z více než sto padesáti jazyků.

Internet, telekomunikační technologie a masový rozvoj turistiky sbližují i nejvzdálenější oblasti. Svět se stává malou vesnicí, kde si každý s každým může rozumět. S trochou nadsázky se dá říci, že se vracíme do šťastných dob před Babylonem.

Ohrožené jazyky

Evropa

V Evropě jsou v ohrožení keltské jazyky v Británii, Irsku a ve francouzské Bretani, několik laponských jazyků ve Skandinávii, jazyky Romů a blíže neurčený počet domorodých jazyků etnických skupin na území bývalého Sovětského svazu.

Afrika

V afrických státech je vícejazyčnost spíše pravidlem než výjimkou. Mnoho Afričanů běžně hovoří kromě rodného jazyka dalšími pěti šesti kmenovými jazyky. Jazyky malých kmenů nicméně rychle mizejí.

Tichomořská oblast

Ohrožené jsou jazyky na Papui-Nové Guineji, kde se na úkor ostatních jazyků začíná hovořit dvěma hlavními. V Austrálii původní jazyky prakticky vymřely. Z dvou set padesáti jich živoří pouze několik.

Asie

Řada ohrožených jazyků je v Číně, hlavně v provincii Yu-nan. Dále jsou to jazyky v Nepálu, Malajsku a Japonsku. V Indii se místní jazyky udržují díky všeobecně uznávané vícejazyčnosti.

Amerika

V arktických oblastech Severní Ameriky je ohrožena řada eskymáckých jazyků. Na severoamerickém kontinentě, v Kanadě nebo USA, je situace s domorodými jazyky prokazatelně nejhorší na světě. Ve Střední a Jižní Americe řada jazyků téměř vymřela a těmi, které ještě přežívají, hovoří stále menší počet lidí.

Hlavní světové jazyky

(počet lidí v milionech, pro které je uvedená řeč hlavním jazykem)

  1. Čínština 726
  2. Angličtina 427
  3. Španělština 266
  4. Hindština 182
  5. Arabština 181
  6. Portugalština 165
  7. Bengálština 162
  8. Ruština 158
  9. Japonština 124
  10. Němčina 121

Rozdělení světových jazyků

(celkový počet jazyků 6528) Evropa: 3 % (209)

Asie: 15 % (2034) Afrika: 31 % (1995) Pacifická oblast: 21 % (1341) Amerika: 15 % (949)

Babylon jazyků – Zdroj: 100+1 ZZ